Tomáš Trusina

Genesis 1,20-22 Vl, Bn 23.10.05

In: Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic  jím neotřese. On povede při národů podle práva. Nebesa se zaradují,  rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí. Tehdy zaplesají  všechny stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit  zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. (Ž 96,10- 13)

Píseň 219

Modlitba

Připojujeme se nyní Pane ke všem, kdo ti  dnes vzdávají chválu. S úžasem i vděčností  si uvědomujeme: Co jsme vlastně zač, že  smíme žít ve tvém světě, uprostřed tvého  stvoření, přijímat dary, jež ty vytváříš a  připravuješ?

Tolikrát se my lidé tváříme jako jediný  střed a cíl. Přestože jsme jen stvoření,  mlčíme o stvořiteli.

Ale my nechceme mlčet. Nahlas děkujeme,  vyslovujeme úžas a bázeň, nahlas se  přiznáváme k velikému očekávání: Jsme tu díky  tvému zavolání, jako shromáždění kolem tvého  slova. A tak dej zaznít slovům a písničkám o  tom, že jednáš, tvoříš víru, že (i nás)  překvapuješ, rozveseluješ, zahanbuješ, že nás  svým slovem formuješ.

Vše, co od tebe čekáme, vkládáme do  modlitby, k níž nás pozval Ježíš Kristus:  Otče náš...

Píseň s dětmi Neskládejte EZD 632

1. čtení Iz 51,9-16

Píseň 407

kázání

Píseň NP 31,1-5 Žijem tady

Ohlášení

Píseň NP 32 (Rok za rokem)

Přímluvy

Poslání Ř 8,35-39

Požehnání

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a  pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje  mocí DS. Amen

Píseň 72,7

 

Milé sestry a milí bratři,

občas potkáte člověka či slyšíte názor, že  víra je především od toho, aby nám umožnila  ztišení, oddych - nebo rovnou únik z  každodenního hemžení uprostřed lidského  mraveniště.

 

A tak jsme si možná přišli oddechnout,  odpočinout, zameditovat v ústraní, tichu a  klidu, jakémsi ustrnutí či nehybnosti-

- jenže - otevřete bibli - a ono se to tam  hned na první stránce hemží o stošest. Hospodin  rozkáže - a vody i vzduch se začnou plnit  nejroztodivnějšími potvůrkami, které se bez  ustání hemží, plavou, poletují sem a tam.

 

To, čím se v bibli živí tvorové, neboli živé  duše, liší od stromů, kytek či travnatých  porostů - to je schopnost pohybu. Schopnost  přemísťovat se samostatně z místa na místo.  Mobilita.

 

- když byla čtvrtý den stvořena časomíra -  slunce a měsíc - a s ní čas - může teď  přijít na řadu pohyb

- slovo Tvůrce tvoří POHYB. Tvoří tvory,  kteří se hýbou: a nejprve plácají ploutvemi  či se vznešeně vlní ve vodách a mávají či  třepotají křídly pod krásnou modrou oblohou.

 

- všichni tihle hemživci a plazivci a plavci i  létavci a poletuchy - se nevyrojili z nebe ani z  moře jaksi sami od sebe - ale vyrojilo je - slovo  Hospodinovo. Neboť slovo Hospodinovo je především  Slovo, které umožňuje pohyb:

- kdysi, na počátku, rozpohybovalo starého  Abrahama k cestě do zaslíbené země. Izraeli  umožnilo pohyb z otrocké nehybnosti a  spoutanosti do zaslíbené země.

- když zazní slovo Hospodinovo, tak tě uvádí na  cestu, tvoří příběh plný pohybu.

- tohle Izraelci ve svých lepších dnech  vyznávali a takhle Hospodinu věřili

 

- teď si v babylonském zajetí připadají  zase ochromení, uhranuti, neschopni pohybu -  a navíc nedokážou sami od sebe věřit, že  by se Hospodin ještě na nějaký pohyb  zmohl.

- a proto v páté sloce písničky stvoření zní  právě slovo, které znova vytváří pohyb.

 

- ať se to ve vodě i mezi zemí a nebem plazí,  hemží, rojí a rychle množí - ať se to hýbe  živými tvory.

A slovo se stalo pohybem: pohybem  rozmanitým. Pohybem kaprů i pohybem štik.  Pohybem delfínů i pohybem žraloka. Pohybem  orla, který visí ve vzduchu, aniž mávne  křídly - i pohybem ledňáčka. Pohybem vážky  i pohybem ováda.

 

- důležitá je ta rozmanitost -  nepředstavitelně marnotratné množství  nejrůznějších potvůrek, které dovádějí v  moři, plavou v hejnech i samy, malé i veliké,  viditelné i skryté, dovádějí, krmí se, a  taky navzájem požírají...

- Slovo Hospodinovo nevytváří jednostejnou  šedivou, nudnou realitu - zástup dusající  stejným krokem - davy, ženoucí se pro jedno  zlevněné zboží do jednoho supermarketu...

- slovo Hospodinovo netvoří jen makrely a  tuňáky, aby bylo z čeho vyrábět filé a  konzervy - ale přebohaté množství životem  překypujících tvorů

- tohle vůbec smíte od slova - poznamenává  jakoby na okraj skladatel písničky o  stvoření - že vytváří skutečnost  mnohotvárnou, mnohotvárnou nad očekávání,  nad každou představivost.

 

- pozorného posluchače přitom zarazí, že  jako jediný konkrétní vodní hemživec či  plazivec je jmenován - drak! Kraličtí  překládají “velryb” - ale je to drak.

Ejhle, bible patří do pohádek! chce  se nám volat...

- ale tenhle drak není ani pohádková  příšera, která čeká na svého prince

- ani žádná podobná pradávná potvora.

 

- ten drak tu zastupuje velmocenskou  politiku. Překvapuje to a má překvapit -  jak kdybyste v přírodopise otočili stránku a  najednou vám tu vyprávěli o Stalinovi či  Hitlerovi. (nebo o Husákovi či Brežněvovi,  abychom nechodili tak daleko)

Drak, či had - to je biblická  zkratka pro obludnosti, které  páchají velmoci -

- zvláště pak když uvěří své velikosti,  propadnou pýše, že nad ně není a “urvou se z  řetězu”.

Draka - hada - nosil na čelence egyptský  farao; A prorok Ezechiel - jeden z proroků,  jejichž slovo Izraelcům v Babyloně umožnilo  najít půdu pod nohama i nebe nad hlavou -

- Ezechiel faraonovi vyřizuje:

Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti  tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný  draku, který odpočíváš uprostřed svých toků  a říkáš: »Ta řeka (božský Nil) je má, já  jsem si ji udělal.«

Vetknu do tvých čelistí háky ...  vytáhnu tě z tvých toků (Ez 29,3n)

A při prvním čtení jsme slyšeli, jak Izaiáš volá:

Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova  paže! Probuď se jako za dnů dávnověku, za  dávných pokolení! Což právě ty jsi neskolila  obludu, neproklála draka?

 

Když prorok vzývá Hospodina k akci, když  vzývá akční drakobijskou paži Hospodinovu

- tak vlastně s novou důvěrou a silou dosvědčuje:

- k svobodě je sice dlouhé putování, - tolik  různých pout, tolik závor v cestě brání - ale  on je náš Bůh i dnes umí rozlomit...

 

Ale vzápětí ta izaiášovská píseň - oslavující  Hospodina jak “drakobijce” - vyústí do slov,  která až s mateřskou něhou ujišťují: “Já, já  jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka,  jenž umírá, lidského syna, který je jak  tráva? - Zapomínáš na Hospodina, který tě (lid víry)  stvořil, který roztáhl nebesa a položil  základy země. Proč máš neustále, po celé  dny, strach ze vzteku utiskovatele, který  ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i  se svým vztekem?”

 

- pohleďte, zve Boží lid pátá sloka  písničky stvoření:

- ani takové obludy, jako je babylonský  velkokrál, nemají svou moc a vládu na věčné  časy.

- víte, že si o sobě hrozně moc myslí, jak  jsou nepřekonatelné, nepřemožitelné

- ale on i tyhle draky na počátku stvořil  Tvůrce nebe a země -

- stvořil je jako takové pořádně velké  potvůrky vedle dalších tvorů... kterými se  začaly plnit moře a další vody...

- jsou to jenom stvoření - a tak už se jich  tolik nebojte. Nepřipadejte si před nimi jak  bezvýznamné nicky. Raději se bojte Hospodina.  Opravdu vážně berte jeho činy - jeho  rozhodnutí pro svobodu a naději.

Nezapomínejte na toho, který vás a vše žití  utváří svým slovem - aby to bylo žití vskutku  nadějné, žití víry a vděčnosti - žití dobré

 

Přidejte se k písničce o dobrém Bohu -  abyste i v totálně nedobré, zlé a  bezvýchodné životní konstelaci našli  oporu, perspektivu - abyste rozhýbali  svou podivnou, bolavou nehybnost....

 

A Bůh viděl, že hemžení a poletování těchhle  nových tvorů je dobré - a přidal své  POŽEHNÁNÍ.

Požehnání - to je totiž slovo, které umožňuje  trvale žít - a udržet v tom životě trvalou  kvalitu.

 

Požehnání především připomíná:

- produkce a RE-PRODUKCE živých tvorů  (včetně člověka) není jakási zakódovaná  danost -

- produkce a reprodukce - tedy pokračování  života - seriál, příběh, dějiny - to je  možné jen díky “požehnání” samotného Tvůrce.

- vůbec to není samozřejmost, že svět  zaplňují další a další pokolení podvodních  a nebeských a dalších tvorů.

Nepropadejte povrchnímu domnění, že  třebas ty makrely a tuňáky nejde z moře  vylovit - že se budou pořád vesele  množit, protože to je tak v přírodě  přece zařízené.

To množení není samozřejmost. To množení  je darovaná, přidaná možnost - od Tvůrce.  Není to nic, čím by disponovalo samo  stvoření.

 

- POŽEHNÁNÍ - umožňuje, aby se Boží  dobrota, dobrota Božího rozhodnutí, stala  příběhem, který trvá - který má svůj cíl.

- požehnání podtrhuje - stvoření není  jakousi momentální choutkou stvořitele

- když jeho slovo vytváří dobrý pohyb, dobrý  život - stojí stvořitel o to, aby tahle  dobrota vydržela. Aby nedegenerovala, ale  vytrvala.

Požehnání přislibuje - mám na tom vašem  hemžení a plachtění bytostný zájem. Chci,  aby se mi to líbilo pořád. Aby to zůstalo  dobré - a aby to směřovalo k dobrému cíli.

Pro ten cíl ovšem bude ještě něco potřeba.

- bude potřeba ukazatele, Božího obrazu na  zemi. - však také pátý den není žádný pátek,  kdy už všichni myslí na odpočinek. Ještě  nekončí Stvořitelův pracovní týden.

Ještě se ukáže, kam to všechno směřuje.

 

Ale my už teď můžeme vděčně poslouchat a s  důvěrou očekávat slovo, které takovéhle věci  tvoří - a které s takovou důvěrou umožňuje  rozhlížet se po našem světě. Amen.